Poměrně brzy po útoku vandalů na sousoší „Setkání mezi pixely“ jsem se s vedoucí odboru kultury magistrátu města České Budějovice Ivou Sedlákovou dohodl na nové instalaci. Rozhodl jsem umístit na Lannovu třídu s určitou satirickou nadsázkou sochy vandalů. Prvotní myšlenka parafrázovat událost mě velice zaujala, později jsem však začal pochybovat o výrobě „pomníku“ vandalům. Vandalové svým zvláštním způsobem bojují o svou identitu, chtějí se zviditelnit, ať už jeden před druhým nebo před světem. Nakonec jsem rozhodl vystavět jim i přesto „pomník“, aby jejich viditelnost a existence byla zřejmá a zviditelnění maximální. Cementoví vandalové dávají prostor i k sebevyjádření a projevu emocí, je možné na ně sprejovat, kreslit, čmárat. Věřím, že tato forma kreativního projevu může nahradit formu destruktivní. Cementoví vandalové, tak trochu ploší a prázdní lidé, se mohou stát kolektivním dílem všech a seberealizace na jejich tělech snad pomůže zaplnit prázdnotu a povrchnost.