Poprvé jsem tento nápad přetvořil ve skutečnost v roce 2008, a to jako pohyblivou sochu pro Křižíkův palác v Praze. Skládá se z jednotlivých postav, celá je vysoká 6 metrů a je zavěšena v atriu Křižíkova paláce.

Myšlenkou je filozofie bytí. Když se na ni podíváte jako na celek, uvidíte jenom její hlavní rysy. Neuvidíte jednotlivce, kteří jsou stejně důležití jako celek, ale zároveň úplně bezvýznamní stejně jako celek, je to taková hra.

Naše společnost nebo systém, který nějak funguje, a jehož jsme a musíme být součástí, ačkoliv každý z nás je jednotlivec s jeho vlastní myslí a potřebami, ale spolu s ostatními tvoříme něco většího, co žije také svým vlastním životem.

Pokud se podíváte na sochu zpovzdálí, uvidíte pouze siluetu jdoucí lidské postavy, ale když se začnete dívat zblízka, uvidíte dav malých postaviček v tak trochu neorganizovaném chaosu. Ale pokud se podíváte ještě blíže, zjistíte, že všechny postavy jsou stejným směrem. A při ještě bližším pohledu uvidíte jednotlivé postavy s detaily a jednu postavičku jdoucí opačným směrem, než jde zbytek.

Going je socha jdoucího davu, společnosti, systému, ale zároveň jdoucích jednotlivců. Všichni jdeme a občas nevíme kam a proč a jaké jsou důvody, ale budeme pokračovat a hrát tu „hru“ – jak dobře nebo špatně záleží na každém jednotlivci. 😊

Jenom pokračujme a bavme se…